Cenu za krásu platí jiní

Za krásou se skrývá slepá ulička ega. Designér tvoří, investor platí – a uživatel nese následky. Odpovědnost v designu není fráze, ale realita.

Víte, že Zaha Hadid začala svou kariéru stanicí hasičů pro firmu Vitra, která ale nefungovala a musela být zřízena jinde v areálu?
Víte, že odšťavňovač citrusů Philippe Starck příliš nefunguje, což přiznal sám autor?
Ano, je to umění, stalo se ikonickým, ale není to fungující věc (budova).

Každý z nás, kdo tvoříme, si hraje na bohy. Klasické umění – malířství, literatura, hudba, herectví… nestojí příliš peněz a proto si to každý může zkusit. Ztratí čas, nějakou energii, ale chyby a přešlapy nepřijdou až tak moc draho.

Architektura, interiéry, design jsou na tom hůře. Designér/architekt pracuje a tvoří za peníze jiných. Mocní tohoto světa, investoři, zákazníci jsou nedílnou součástí procesu. Proto se je snažíme ovládnout, podlézat jim, zaujmout. Stojíme na kraji cesty a strašně moc chceme, aby zastavili právě u nás. Dělali a dělají to slavní (Mies van der Rohe, Le Corbusier…), děláme to i my.

Tvořit vizuálně líbivé je celkem snadné. Tvořit divné věci, které mají krátký život (viz např. avantgardní móda) je také snadné. Ale my tvoříme věci, které by měly sloužit dlouho, roky, desetiletí nebo možná století. A tvoříme je za cizí peníze, za peníze lidí, kteří věří tomu, že to umíme, že máme patřičné vzdělání a zkušenosti a že jim usnadníme život.

Proto je v našem profesionálním životě důležité neustále se zlepšovat, studovat a učit se z chyb, naslouchat a dívat se jak to v minulosti dělali (a jak to dělají dnes) jiní. Sdílení informací a zkušeností je zásadní věc. K tomu patří zkoumání věcí a světa a pokora před tím co bylo, co je okolo a co bude.

Pokoře a úctě k jiným lidem, myšlenkám a zkušenostem mne naučila matematika a astrofyzika. V 15 letech jsem chtěl tyto disciplíny studovat, hodně jsem četl a počítal (tužkou na papír, kalkulačky, počítače, ani web neexistovaly). Fascinovaly mne různé myšlenkové konstrukce, svět matematických důkazů a mikrokosmos i makrokosmos, dva propojené světy. Hlavně jsem miloval ten pocit zkusit jít alespoň kousek tam, kam došli velikáni přede mnou. Kvadratura kruhu, Fermatova věta, číslo ϕ, Fibonacciho posloupnost, Russellovy paradoxy, E=mc², světy galaxií, neutrina…

Žasl jsem s úctou nad světem a mozky přede mnou, a žasnu dodnes. A dodnes jsem vděčný učitelům, kteří mi půjčovali knihy, trpělivě pomáhali hledat řešení, tvrdě kritizovali moje chyby a nenabízeli jednoduchá řešení.

Z vděku a pokoře k nim jsem se rozhodl předávat zkušenosti a znalosti, které mám. Nehodlám si brát servítky, nebudu se chovat slušně. Můj respekt můžete získat jen vaší vlastní pokorou a nasloucháním, jen tím, že budete dobří. (Viděli jste film „F1“ s Bradem Pittem? Tak o tom to je.)

Je každého věc, co si odnese, je každého věc, co přijme či odmítne. Je mi to jedno, je to vaše cesta. Já jsem na té své už blízko jejího konce. Ale bez studia čehokoliv kolem nás, bez hlubokého pochopení, se tvůrce nemůže posunout. Je o tom mnoho knih, mnoho memoárů, deníků či dopisů a vzpomínek. Když to platí pro všechny jiné, proč by to nemělo platit právě pro mne/tebe/vás?

Ale zpět k designu. Nebudu ukazovat to dobré, spíš se chci zamýšlet nad chybami, které vidím a podnítit vás k diskuzi, co si o tom myslíte vy.
Protože za naše profesní chyby platí jiní.